Kdo jsem

Mou vášní jsou finance, podnikání, myšlení úspěšných lidí a život, jaký spolu s ním přichází. Mým životním posláním je dovést i mou rodinu na pravou stranu - do světa finanční a psychické svobody - a umožnit tak mým dětem žít život, ve kterém již neexistují žádné mantinely a strachy z života podle vlastních představ.

Jsem hrdá maminka dvou úžasných dětí a po několika letech tápání ve tmě mohu říci, že se cítím být šťastná a vděčná.

Mám konečně představu a dokonce jasný plán, kým chci v životě být a kam chci směřovat. Chci navěky věků být pouze sama sebou, dělat věci, které mě baví, naplňují mě a tím přinášet optimismus a radost do života lidem kolem sebe. 

Můj osobitý způsob, jak toho dosahovat,  jsem objevila ve sdílení svého nadšení do vlastního podnikání a to především mezi maminky, které mají tak ve svých rukou moc proměnit budoucí život jejich rodiny ve splněný sen nebo alespoň velkým dílem přispět k jeho naplnění.

Ještě nedávno bylo ale vše úplně jinak…

Během rodičovské dovolené jsem neustále bojovala s vnitřním pocitem, který mi říkal, že bych tento čas měla využít ještě k něčemu jinému, než jen celé roky pečovat o domácnost a děti.

Potřebuji se realizovat i v jiných oblastech, abych si připadala stále k něčemu platná. Snad každý z nás má od přírody potřebu být užitečný, někomu prospěšný. Potřebu ukázat, že ještě za něco stojí, že nepatří do starého železa. A maminky mají tuto potřebu umocněnou mnohonásobně. Je to dáno věčným kolotočem pouze kolem potomka.

Na své potřeby prakticky nemáme čas, a když se pak najednou začne vše ustalovat (dle mé zkušenosti je to cca v jednom roce miminka, kdy už začíná být soběstačnější), začneme konečně mít čas uvažovat samy o sobě.

U mě to bylo zrovna tak. Připadala jsem si najednou ztracená a zbytečná. Nic mě nebavilo a vše, co jsem si do té doby vybudovala, mi připadalo naprosto špatně.

Měla jsem pocit, že mě ten věčný stereotyp zabije. Že ze mě vycucá poslední jiskřičku života. Můj život mi lezl na nervy. Neustálý pocit marnosti, věčný strach z finanční situace rodiny, vztek, že se v našich životech nemění nic k lepšímu.

Pořád dokola člověk omílá v hlavě stále ta samá témata – peníze, nedostatek času, únava, žádné zážitky, žádná šance na lepší život. A člověk pořád jen čeká a čeká, co se stane, zda se něco samo od sebe změní!

Vše se ve mně bouřilo. Pocity jak na horské dráze. Jeden den radost z toho, co mám. Že mám milujícího manžela, zdravého synka. Další den bych nejradši vše nechala jak je a odešla od všeho pryč a to nadlouho.

Probírala jsem v sobě úplně vše. Málem nezůstal kámen na kameni. Pořád jsem hledala, v čem může být ten problém. Dlouho jsem měla pocit, že ten problém je můj muž.

Cítila jsem, že musím svůj život radikálně změnit a to od základů. Myslela jsem, že se vše srovná, když si odpoutám co nejvíce koulí, které mám na noze. Ze zodpovědností, které byly pro mě nejtěžší – syn, manžel, hypotéka, jsem málem zvolila mého muže.

Potřebovala jsem změnu a můj muž se do ničeho pouštět nechtěl. Cítila jsem, jak mě neustále drží na místě. Chtěla jsem létat a on mi přistřihoval křídla.

Trochu směsice pocitů, že? Ale takhle jsem se bohužel cítila. Uvázala jsem na sebe moc věcí, které se těžko odhazovaly. Mateřství, práce z domu, domácnost, k tomu připočtěme naše bydlení, které bylo téměř mimo dosah celé mé rodiny a přátel…a zbyde z toho jen samota a zoufalství.

Ano, jsou to vlastně jen pocity matky na rodičovské, možná to tak zažívá každá z nás. Ale je to tak správně? Je to normální? Nebo tím jen dostáváme životní příležitost zhodnotit stávající stav a buď v něm vědomě pokračovat, vyhovuje-li, nebo ho radikálně změnit. U mě byla jasná volba změny. Už jsem to takhle nemohla dál snášet.

Prvním krokem k lepším dním bylo si uvědomit, že vše, co se dále bude v mém životě dít, mám pevně ve svých rukách jen a jen já. Že je jen na mě, pro jaký život se rozhodnu. Jestli pro život v této samotě bez dalšího vývoje nebo do toho šlápnu a začnou se dít divy.

Nakonec jsem se rozhodla nečekat a vzala svůj život do vlastních rukou.

Dříve jsem všechen čas vždy umořila na samé starosti a zařizování a nechávala se pohlcovat neustálým stresem a negativy. To člověka ale jen táhne ke dnu. Nevidí před sebou nic pěkného, ale jen neustálé katastrofy a povinnosti vyplněné strachem z touhy snít.

Postupně jsem zjišťovala, že vlastně vše, co jsem kritizovala na mém muži, jsem vlastně já sama! Já žiji nudný život, nikam se neposouvám, nevyvíjím, nikam nesměřuji… a to především právě proto, že nemám žádný cíl!!! Ano, zjistila jsem, že vlastně nemám absolutně žádnou představu o tom, kam se chci v životě dále posouvat. Strašné zjištění.

Začala jsem si konečně dělat čas sama pro sebe a tedy i na mou dávnou lásku "podnikání". Vždy mě fascinovalo vše kolem něj a života úspěšných podnikatelů. Postupně jsem se tak dozvídala mnoho nových informací o online podnikání a podnikání vůbec a postupně si tak dělala obrázek, která forma by mohla být tou správnou variantou pro mě. 

Rodičovská dovolená dar z nebes

V tuto chvíli mohu naopak říci, že vnímám rodičovskou dovolenou jako dar, protože mi dovolila vyskočit z věčného koloběhu,  kdy se vše (i naše osobní životy) točí pouze a jenom kolem zaměstnání. A já jsem za to ze srdce vděčná, protože jsem měla možnost najít samu sebe! 

Čím se zabývám a co mě baví? 

Mé zaměření se vykrystalizovalo do jasnější podoby v zimě 2014, kdy jsem strávila několik úžasných dní s kamarádkami (dámská jízda) na horách. Poprvé téměř po roce a půl, co jsem byla zavřená doma na rodičovské dovolené, jsem byla sama za sebe! S úžasnými lidmi, na překrásně slunečných zasněžených horách a jak už to tak bývá, když se sejde více holek, probraly jsme naprosto všechno :).

Řeč přišla i na podnikání. Zaujatě jsem tam povídala o všem, co jsem se za poslední měsíce dozvěděla o možnostech podnikání a především o on-line podobě a nadchlo mě, jak se holky pro to zapálily. Byly naprosto nadšené. Došlo mi, že můj potenciál možná spočívá právě ve schopnosti nadchnout lidi do akce a na této cestě je doprovázet.

S touto vizí jsem odjížděla zcela nabitá energií zpátky domů :). Po návratu jsem uvažovala, jak toto téma v podnikání uplatnit.

Zprvu jsem měla vizi pomáhat nastartovat vlastní podnikání a to komukoliv. Po několika měsících jsem zaměření zúžila.

V tuto chvíli vím, že přeci jen jsem duší víc ta maminka a do velkého byznys světa se nehodím. Nechci si hrát, kdo ví na co.

Chci zkrátka jen předávat dál vše, co znám, co mě baví a tím předávat i sílu a motivaci na další a další maminky, které si chtějí během rodičovské dovolené vybudovat něco svého a když se vše zadaří, snad se tím i vymanit z běžného zaměstnaneckého procesu, který, buďme k sobě upřímní, není vždy zrovna příliš radostný a pro fungování rodiny prospěšný.

Sama jsem se vydala na cestu za svobodou, kde budu mít čas na svou rodinu a sama na sebe, bez časových ultimát, které vám každý zaměstnanecký poměr přesně nastaví.

Nerada bych se Vám teď prezentovala jako super expert v oboru. Tak bych to opravdu neřekla. Jsem zkrátka žena, která poslední roky přirozenou cestou sbírala mnoho zkušeností a vědomostí na pracovních pozicích jako Projektový manažer, Office manažer, při studiu vysoké školy a na své cestě osobního rozvoje.

Z těchto životních etap jsem si posbírala vše, co mě baví a dává mi prostor pro to, abych mohla vše smysluplně a vlastní formou předávat dál dalším ženám a maminkám a tím jim pomohla najít přesně to, co zase pro změnu baví je a umožnila jim tak žít život podle jejich vlastních představ.

Baví mě dohledávat informace, postupy, sestavovat časové harmonogramy, aby vše klaplo v co možná nejkratším čase a bez zbytečných prostojů, individuálně s maminkami hledat „TO“ jejich zaměření (poslání), které je bude nejvíce uspokojovat a bavit. A mnoho dalšího, co je potřeba při počátečním nastavení vlastního podnikání.

Co je ale na celé té práci nejlepší, je ten nepopsatelný pocit, když je odvedená práce za vámi jasně vidět a někdo to upřímně ocení. Když víte, že jste někomu pomohli udělat ten první krok k něčemu, co ho baví, po čem touží, ale jen nevěděl, kudy na to. A kdo ví, třeba mu tím i položili základní kámen pro spokojený a naplněný život.

Více o mě a mé práci se můžete dočíst v eBooku, který je ke stažení zdarma zde.

Nebo na mém blogu a facebookovém profilu.

Rodičovská dovolená jako impuls k vlastnímu podnikání aneb i 1 dobrý důvod pro změnu stačí!

Nebojte se začít a dělejte konečně to, co Vás naplňuje radostí a probouzí ve Vás vášeň. Dejte tak svým dětem ten nejlepší příklad do života, jak neustoupit ze svých nároků a žít vysněný život.

Životní motto:

"Neprosni svůj život, prožij si sny!"

„Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.”

Seneca

„Life is not measured by breaths we take, but by the moments that takes our breath away!“