Naskočit zpět na vlnu a nechat se nést

Za posledních dvanáct měsíců se toho v mém životě opravdu hodně událo a změnilo. Byly to pro mě opravdu zlomové okamžiky plné uvědomění, a jak mnoho lidí s oblibou používá plné AHA momentů.

V květnu loňského roku (2014) jsem po letech úmorné dřiny konečně završila státnicemi studium na vysoké škole. Několik následujících měsíců jsem pouze pasivně odpočívala a nijak zvlášť nepřemýšlela, jak dále naložím se svým životem. Potřebovala jsem se po těch letech zápřahu dát dohromady. Na podzim roku 2014 se ale vše začalo měnit.

Touha po vlastním podnikání

Už několik let mě neustále honila a honí touha po vlastním podnikání. Mám takový poznámkový blok s různými podnikatelskými plány, které jsem samozřejmě nikdy nezrealizovala. Některé z nich byly opravdu náročné na vstupní kapitál, avšak ve většině případů jsem hlavním problémem byla já sama. Přejít od fáze plánování k samotné akci se mi nějak nedařilo.

Jak už to bývá, kdo nic nedělá, nic nezkazí a tak jsem se vlastně držela v bezpečné zóně svého strachu a o svém podnikání roky jen snila.

Teprve napojením na skupinu Davida Kirše a jeho ženy Alice Kirš, jsem se dostala do velké smrště informací, které mě dovedly do kurzu Podnikání z pláže, plážové podnikatelky, expertky na online marketing, Stáni Mrázkové.

V únoru 2015 jsem si zařídila živnostenský list a pomalými kroky začala tvořit vlastní webové stránky. S jasnou vidinou, co mohu lidem kolem sebe nabídnout. V čem bude spočívat ten můj velký byznys. Pomáhat lidem ve svém i širším okolí při rozjezdu vlastního podnikání.

Konečně bych tak uplatnila roky a roky svých vlastních plánů. Není nic úžasnějšího než živit se tím, co milujete a dává vám to smysl. A právě to jsem chtěla lidem kolem sebe a vlastně i sobě dopřát.

Postupně, jak kurz a týdny plynuly, se ale ze mě začala vytrácet ta jistota, že by mé služby mohly mít úspěch. Cožpak by někdo potřeboval pomoct vymyslet a postupně zrealizovat vlastní podnikání? To přeci zvládne každý sám.

Hlavně se nenechat lapit strachem a rozumem

Čím více jsem kolem sebe viděla, jak se mým spolužákům z kurzu podnikání rozjíždí, tím méně jsem si věřila. Postupně jsem cítila, jak přestávám být na vlně plné optimismu s chutí jít dál a dokázat to.

Až příliš mnoho jsem se zamýšlela nad veškerými texty, které jsem chtěla zveřejnit na svém blogu, až jsem nakonec přestala tvořit úplně. Dostala jsem se do fáze naprosté stagnace. Bez energie, bez chuti cokoliv dělat. A o to víc jsem byla ze všeho zoufalá, protože mi celé mé tělo říkalo, že stačí jen pokračovat, překousnout svůj strach a nechuť a že pak není jediný důvod, proč bych neměla uspět.

Nebylo nic a nikdo kolem mě, kdo by mě zase nakopnul správným směrem, až jsem jednoho krásného dne, na procházce se synem pochopila, že hlavní příčinou mého negativismu je prostředí, ve kterém se pohybuji. Přesněji řečeno místo, kde žiji.

Za celé ty roky jsem nebyla schopná vytvořit si k místu jakýkoliv pozitivní vztah, najít si zde přátele, oblíbená místa atd. Asi jsem vnitřně byla neustále na odchodu. Podle toho také vypadal samotný byt, ve kterém jsme žili. Neustále nedokončené věci, nedoladěné vybavení. Nejprve na to nebyly finance a pak už ani ta chuť cokoliv zútulňovat. Přišlo mi to tak nějak  zbytečné.

Každý neustále tvrdí, že nezáleží na tom, kde žijete, že štěstí si člověk nosí uvnitř a žádné místo na světě vás tedy nemůže udělat šťastnými. Bla bla bla.

Podle mě je to blbost!

Teprve tehdy, když člověk najde to své místo a to jak ve společnosti tak i fyzicky k žití, místo, kde se cítí sám sebou, může být opravdu šťastný. A teprve pak může být opravdu šťastný kdekoliv na světě.

Abych se vrátila k věci

Již zmíněný byt jsme s manželem koupili v roce 2011 a to v malé vesnici kousek za Prahou, s dokonalou dostupností a v dojezdové vzdálenosti k veškeré občanské vybavenosti. Člověk tu má k dispozici prakticky vše, ale stejně jsem stále cítila, že mi něco chybí. Chyběla mi přítomnost mně blízkých lidí, se kterými mám hodně společného.

Celé dny zabité jen bloumáním na stále stejných místech naší obce či neustálé harcování autem za každou drobností a hlavně s vědomím toho, že jsem mimo dostupnost všech mých přátel z dřívějška a dokonce i mé rodiny, která se za mnou na návštěvu vypraví jen v nějaký významný den, jako jsou narozeniny či Vánoce. Většinu času jsem se cítila sama a ztracená.

Nejsem typ člověka, který se vyžívá ve věčném plánování každé volné minuty a ani samotář, který by dokázal žít někde v ústraní, ale poslední roky jsem byla nucena veškeré návštěvy hodně dopředu organizovat, což mě ubíjelo a tak jsem s tím nakonec tak nějak pozvolna i přestala.

Životní rozhodnutí jako blesk z čistého nebe

A možná právě proto jsem jednoho dne dozrála k rozhodnutí, že je čas vrátit se domů, do našeho rodného městečka, kde je veškeré zázemí, se spoustou přátel a rodinou. Plno optimisticky laděných lidí a hlavně lidí, které jedou na podobné vlně jako já.

Spontánní a nečekané návštěvy či grilovačky s přáteli zde nebudou dopředu plánovanou nutností. Včetně základních potřeb pro naše děti, které si díky tomu vychutnají déle nevinné dětství.

Už jen při pomyšlení, jak bude najednou vše veselejší, cítím, jak se znovu dostávám do flow. Opět mě začíná napadat spousta podnikatelských aktivit, které cítím, že jednoho dne opravdu uskutečním.

Zažívám zase pocit radosti. Těším se na každý další den.

Začínám mít zase pocit, že je můj prvotní záměr, se kterým jsem začala tvořit tento web, správný. Opět cítím, že Vám mohu být oporou, pokud se rozhodnete začít se živit tím, co opravdu milujete a ne jen útrpně chodit do zaměstnání, které Vám sice přinese pár těch tisícovek do rodinného rozpočtu, ale vnitřně vám spíš bere, než dává.

Podle mě není nic horšího než zjištění, že jen prodáváte svůj čas, za pár drobáků a na skutečný život (rodina, přátele, zájmy, zážitky,…) Vám už nezbude čas, energie a vlastně ani finance. K čemu to pak všechno je?

Představte si, jak se asi budete cítit ve svůj poslední den, pokud se svým životem vůbec nic neuděláte a budete jen nečinně přihlížet tomu, jak Vám roky plynou jeden za druhým jako přes kopírák. Každý den stejně nezáživná práce, bez času na své koníčky a na své blízké. Takhle to chcete?

Vy ale ještě máte čas to změnit. Už jen ten fakt, že teď čtete tento článek, znamená, že vám tato otázka již nějakou dobu nedá spát. A to je dobře!!!

Pojďte s tím něco udělat. Začátek podnikání je vždy ten nejtěžší a Vy na to nebudete sami. Budu s Vámi. Tak proč se do toho nepustit? 🙂

PS: Pro stěhování jsem se rozhodla  10. 5. a v půlce června už se stěhujeme :).

(Poznámka autora: PS: Nakonec se stěhování zadařilo 16. 6. 2015!! Takže vlastně mise splněna 🙂

Když vesmíru vyšlete signál, co má pro vás udělat, vždy vymyslí způsob, jak se k tomu dopracovat v co možná nejkratším čase. 🙂

Věřte si a dělejte spontánní rozhodnutí, překope Vám to sice celý dosavadní život, ale ta změna rozhodně stojí za to!! 

Tereza ♥

Tereza Vlčková

Mou vášní jsou finance, podnikání, myšlení úspěšných lidí a život, jaký spolu s ním přichází. Mým životním posláním je dovést i mou rodinu na pravou stranu - do světa finanční a psychické svobody - a umožnit tak mým dětem žít život, ve kterém již neexistují žádné mantinely a strachy z života podle vlastních představ. Můj osobní příběh k přečtení ZDE >>

Komentáře